Winchester a Browning: dvě jména, jeden příběh
Kdo si dnes koupí Winchester Model 1886 nebo novou kozlici Browning 825, málokdy tuší, že za oběma stojí stejný člověk. A že obě značky dnes patří pod jednu střechu v belgickém Herstalu.
Spojnicí je John Moses Browning, muž se 128 patenty na střelné zbraně, jehož jméno nese jedna z těch značek a jehož konstrukce živí dodnes obě.
Ogden, Utah, rok 1878
John Moses Browning se narodil 23. ledna 1855 v Ogdenu ve státě Utah jako syn puškaře Jonathana Browninga. Vyrůstal v otcově dílně a první zbraň postavil ve třinácti. Na jaře 1878 začal pracovat na vlastní jednoranné kulovnici a v říjnu 1879 na ni dostal patent. Bylo mu čtyřiadvacet a šlo o první ze 128 patentů, které za život získal.
Spolu s bratry si v Ogdenu otevřel malou zbrojovku. Vyráběli zhruba tři zbraně denně, což zdaleka nestačilo poptávce. Jedna z těch kulovnic se dostala až do New Havenu na stůl generálního ředitele Winchesteru.
Jaro 1883: Bennett přijíždí do Ogdenu
Thomas G. Bennett, viceprezident a generální ředitel Winchester Repeating Arms Company, přijel na jaře 1883 do Ogdenu osobně. Za práva ke konstrukci zaplatil podle NRA Museum osm tisíc dolarů a odjížděl navíc s příslibem, že bude mít předkupní právo na Browningovu příští opakovací zbraň. Jednoranná kulovnice se u Winchesteru stala modelem 1885.
Spojenectví vydrželo devatenáct let a během nich vzniklo prakticky všechno, co si dnes pod jménem Winchester představíme:
Model 1886 - páková opakovačka, která poprvé zvládla skutečně výkonné náboje až po ráži .50-110 Express. Hotový model odvezl John s bratrem Mattem do New Havenu osobně.
Model 1887 - páková brokovnice a jedna z prvních skutečně úspěšných opakovacích brokovnic vůbec. Browning sám prosazoval posuvné předpažbí, ale Bennett trval na páce, protože Winchester byl v očích veřejnosti značka pákových zbraní. Browning odjel na dvouletou misi do Georgie dřív, než šel model do prodeje, a poprvé ho uviděl až ve výloze obchodu na jihu.
Model 1890 - opakovačka ráže .22 s posuvným předpažbím, jedna z nejrozšířenějších malorážek své doby.
Model 1892 - zmenšená a odlehčená verze modelu 1886 pro pistolové náboje jako .44-40. Winchester potřeboval nástupce modelu 1873 a Browning slíbil prototyp do měsíce, jinak zdarma. Měl ho za dva týdny. Vyráběl se do roku 1941 a vzniklo přes milion kusů.
Model 1893 - první Browningova brokovnice s posuvným předpažbím, tedy přesně to řešení, které Winchester o několik let dříve odmítl. Vylepšená rozebíratelná verze se prodávala jako Model 1897.
Model 1894 - první opakovací lovecká kulovnice konstruovaná pro náboje s bezdýmným prachem. Sama o sobě přinesla Winchesteru přes pět milionů prodaných kusů a vyrábí se dodnes.
Model 1895 - první páková opakovačka s pevnou schránkou, díky níž šlo bezpečně používat i náboje se špičatými střelami.
A k tomu celá řada konstrukcí, které nikdy nespatřily světlo světa. Winchester od Browninga kupoval i patenty, které nehodlal vyrábět, prostě proto, aby se nedostaly ke konkurenci.
Leden 1902: rozchod kvůli samonabíjecí brokovnici
Browning přinesl Bennettovi samonabíjecí brokovnici, zbraň nabíjející se energií výstřelu. Sám ji považoval za svůj nejlepší počin. Až dosud prodával Winchesteru konstrukce za jednorázovou částku, tentokrát ale chtěl podíl z prodeje. Bennett odmítl a devatenáctileté partnerství skončilo.
Browning odešel nabídnout brokovnici konkurenci. Schůzku s Marcellusem Hartleym z Remingtonu měl domluvenou na 8. ledna 1902, jenže Hartley zemřel na srdeční záchvat ve chvíli, kdy Browning čekal v předpokoji. V únoru 1902 se tedy s prototypem pod paží nalodil na svou první plavbu přes oceán a zamířil do Belgie, do zbrojovky Fabrique Nationale v Herstalu, se kterou už spolupracoval na samonabíjecích pistolích.
Smlouva podepsaná v březnu 1902 dala FN výhradní světová práva. Brokovnice se rozběhla ve výrobě jako Auto-5 a stala se jednou z nejdéle vyráběných zbraní v dějinách. Výroba se v polovině 70. let přesunula z Belgie k japonské zbrojovce Miroku a skončila teprve v roce 1998, po víc než třech milionech vyrobených kusů.
Poslední den v Herstalu
Zbytek Browningova života patřil Belgii. Kolem roku 1920 začal pracovat na kulové brokovnici, jaká tehdy střelcům chyběla: kvalitní kozlici za rozumnou cenu. První patenty na ni podal v roce 1923 a konstrukce je dnes známá pod továrním označením B25.
Na konci roku 1926 přijel do Liège se synem Valem doladit poslední detaily. Zemřel 26. listopadu 1926 přímo v konstrukční dílně FN, u pracovního stolu, ve věku 71 let. Nepracoval přitom na kozlici, ale na samonabíjecí pistoli ráže 9 mm. Tu dokončil až v roce 1935 belgický konstruktér Dieudonné Saive a svět ji zná jako Browning Hi-Power, jednu z nejrozšířenějších pistolí dvacátého století.
Kozlici dokončil Val Browning a v roce 1931 se dostala do katalogu jako Superposed. Poslední dokončená konstrukce Johna Mosese Browninga. Firma pod jménem Browning Arms Company přitom vznikla až po jeho smrti, v roce 1927, ačkoli svou historii značka počítá od bratrské zbrojovky v Ogdenu z roku 1878.
Sto let: od B25 k 825
Tady příběh nekončí, protože ta kozlice se vyrábí dodnes. Jen prošla sedmi generacemi.
B25 zůstal belgický a postupně se z něj stala luxusní zbraň zakázkové dílny v Herstalu. Poptávku po dostupnější variantě vyřešil Browning spoluprací s japonskou zbrojovkou Miroku: nejprve B125, vyráběný v Japonsku a dokončovaný v Herstalu, v roce 1992 B325 jako první kozlice vyrobená kompletně v Japonsku, v roce 1995 B425, v roce 2003 B525, v roce 2012 B725 a v roce 2025, přesně sto let po B25, model 825.
Že nejde jen o výročí, ukázala 825 hned v prvním roce. Britská střelkyně Amy Easeman s modelem 825 Sporter vyhrála ženskou kategorii mistrovství světa World English Sporting 2025 a řada 825 přidala na téže akci další tituly.
Kdo si tedy dnes kupuje Browning 825, drží v ruce sedmou generaci konstrukce, na které John Moses Browning pracoval, když v roce 1926 zemřel.
Jak se obě jména zase potkala
Winchester prošel dvacátým stoletím obtížně. V roce 1931 skončil v nucené správě a koupila ho Western Cartridge Company, předchůdce dnešního Olinu. V prosinci 1980 Olin prodal legendární továrnu v New Havenu vlastním zaměstnancům, kteří ji provozovali jako U.S. Repeating Arms Company s licencí na výrobu zbraní značky Winchester. Munici si Olin ponechal.
Browning mezitím šel opačným směrem. V roce 1965 odjel Johnův vnuk John Val Browning do japonské prefektury Kóči za zbrojovkou Miroku a z té cesty vzešla spolupráce, která trvá dodnes. V roce 1977 se Browning stal součástí skupiny kolem Fabrique Nationale.
Rozhodující rok přišel v roce 1987. FN koupila U.S. Repeating Arms Company a s ní i licenci na značku Winchester od Olinu. Po odbočce přes francouzský GIAT koupila v roce 1997 celou skupinu valonská vláda a přejmenovala ji na Groupe Herstal. Od 14. června 2024 nese skupina název FN Browning Group.
Osmdesát pět let po tom, co Browning odjel z New Havenu, se obě jména ocitla ve stejné firmě.
Co to znamená dnes
Divize Hunting & Shooting skupiny FN Browning Group zastřešuje značky Browning a Winchester společně. Ochranná známka Winchester přitom zůstává majetkem Olin Corporation, která pod ní dodnes vyrábí střelivo, a pro zbraně je licencovaná.
Pro zákazníka z toho plyne několik věcí, které se na první pohled nezdají:
Kozlice Browning vyrábí Miroku v Japonsku. Ve stejné továrně vznikají i páková opakovačka BLR a malorážka T-Bolt. Zbraně značky Winchester pro evropský trh vyrábí FN v Belgii a Portugalsku, jednoranný Model 1885 a pákové opakovačky Model 1886 a 1892 pak rovněž Miroku.
Jedna konstrukce, tři jména, sto čtyřicet let. Jednoranná kulovnice, kterou Browning prodal Bennettovi v roce 1883, se v 70. letech vrátila do katalogu pod značkou Browning jako B-78 a v devadesátých letech zase k Winchesteru jako Model 1885.
Munice Winchester a zbraně Winchester pocházejí od dvou různých firem. Není to nedůslednost, je to důsledek roku 1980.
Kozlice ve stojanu prodejny je pořád tatáž zbraň, kterou Browning nakreslil ve dvacátých letech. Změnilo se jméno, materiály a místo výroby, ne princip.
Winchester a Browning dnes obsluhují každý jinou část trhu a liší se cenou i provedením. To ale není rozpor, je to důsledek toho, jak obě značky prošly dvacátým stoletím. Společný mají původ. Obojí vymyslel jeden muž z Ogdenu a obojí dnes vychází ze stejné firmy.
Zdroje:
https://browning.eu/shotguns/825.html
https://browning.eu/blog/from-the-browning-b25-to-the-browning-825-a-century-of-genius.html
https://www.browning.com/support/historic-timeline.html
https://fnherstal.com/en/about-us/
https://www.nramuseum.org/guns/the-galleries/the-american-west-1850-to-1900/case-20-colt-winchester/winchester-model-1892-lever-action-rifle-(5).aspx
https://www.americanrifleman.org/content/browning-auto-5-the-first-successful-semi-auto-shotgun/
